Jak dnes přemýšlí o penězích ti, kteří vyrostli s internetem?
Zeptejte se padesátiletého a pětadvacetiletého na jejich první vzpomínku spojenou s penězi, dostanete dva úplně odlišné příběhy. A právě tenhle rozdíl docela přesně ilustruje, proč je vztah dnešních dvacátníků a třicátníků k financím tak specifický.
Peníze, které nikdy neviděli
Zní to paradoxně, ale spousta mladých lidí dnes pracuje s částkami, které nikdy fyzicky nedrželi v ruce. Výplata přistane na účtu, nájem odejde trvalým příkazem, předplatné aplikací se strhne automaticky. Hotovost pak vytáhnou možná tak na vánoční trhy nebo když jedou na chalupu k babičce.
Tohle odpojení od fyzické podoby peněz má svoje důsledky. Některé studie naznačují, že platba kartou nebo telefonem bolí méně než vytažení bankovek z peněženky. Mozek prostě jinak zpracovává situaci, kdy vidíte mizet fyzické peníze, oproti momentu, kdy jen přiložíte telefon k terminálu. Není to špatně ani dobře, je to zkrátka jinak. A vyžaduje to trochu jiný přístup k hlídání výdajů.
Mladí lidé si tohle často uvědomují a hledají způsoby, jak mít finance pod kontrolou i bez té hmatatelné zpětné vazby. Používají aplikace na sledování výdajů, nastavují si limity na kartách, někteří dokonce experimentují s takzvaným cash stuffingem, což je v podstatě návrat k obálkové metodě, jen v online podobě.
Generace, která zažila dvě krize dřív, než dostala první hypotéku
Kdo se narodil kolem roku 1995, tomu bylo třináct během finanční krize 2008 a pětadvacet během covidu. Obě události zanechaly stopy. Ne nutně přímé finanční ztráty, ale spíš pocit, že stabilita je křehká věc a že plány se můžou zhroutit přes noc.
Možná i proto je tahle generace v některých ohledech opatrnější, než by se čekalo. Ano, utrácí za avokádové toasty a předplatné streamovacích služeb – to je ten stereotyp, který se rád omílá. Ale zároveň překvapivě často odkládá velké nákupy, váhá s hypotékou a obecně se staví skepticky k dlouhodobým finančním závazkům.
Zajímavé je, že tenhle skepticismus se netýká všech forem půjčování. Krátkodobé a transparentní produkty, jako je nebankovní půjčka na konkrétní účel, mladí lidé vnímají pragmaticky, tedy jako nástroj, ne jako past. Důležité pro ně je, aby přesně věděli, kolik zaplatí a kdy. Překvapení nemají rádi.
Investice ano, ale po svém
Před deseti lety by vám průměrný pětadvacetiletý člověk asi těžko vysvětloval, proč preferuje ETF fondy před jednotlivými akciemi. Dnes je to vcelku běžná konverzace. Finanční gramotnost se zlepšuje – částečně díky sociálním sítím a částečně taky díky tomu, že informace jsou dostupnější než kdykoliv předtím.
Samozřejmě to má i stinnou stránku. Mezi kvalitním finančním vzděláváním a pochybnými radami od samozvaných guru ve videích na různých platformách je tenká hranice. Mladí investoři se občas nechají strhnout módními vlnami – kryptoměny v roce 2021 jsou dobrým příkladem. Spousta z nich přišla o peníze, které si nemohli dovolit ztratit.
Ale i z těchhle zkušeností se učí. A možná je lepší udělat investiční chybu v pětadvaceti s pár tisíci než v padesáti s celoživotními úsporami.
Práce jako prostředek, ne jako identita
Tady se dostáváme k něčemu, co starší generace občas těžko chápe. Pro mnoho mladých lidí práce není středobodem existence. Je to způsob, jak získat prostředky na život, který chtějí žít. Work-life balance není fráze z HR příručky, ale reálná priorita.
Co to znamená pro jejich vztah k penězům? Často preferují flexibilitu před maximálním výdělkem. Jsou ochotní vydělávat méně, pokud to znamená víc volného času nebo možnost pracovat odkudkoliv. Zároveň jsou kreativnější v hledání příjmů – kombinují hlavní zaměstnání s vedlejšími projekty, vydělávají na svých koníčcích, využívají zakázkovou ekonomiku.
Tahle diverzifikace příjmů je docela chytrá strategie. Když vám vypadne jeden zdroj, máte další. Pandemie ukázala, jak rychle se může zdánlivě stabilní práce vypařit.
Bydlení jako nesplnitelný sen?
Nemůžeme mluvit o vztahu mladé generace k penězům bez zmínky o bydlení. Ceny nemovitostí v posledních letech rostly tempem, které daleko předběhlo růst mezd. Pro mnoho mladých lidí je vlastní byt nebo dům něco jako přistání na Měsíci – teoreticky možné, prakticky nedosažitelné.
A tak se přizpůsobují. Bydlí déle u rodičů, sdílejí byty s více spolubydlícími, stěhují se za nižšími náklady na okraje měst nebo úplně mimo ně. Někteří se rozhodli, že vlastnické bydlení prostě není jejich priorita a radši budou investovat jinam a bydlet v nájmu.
Je to rezignace, nebo pragmatismus? Pravděpodobně trochu obojí. Každopádně to mění způsob, jakým tahle generace přemýšlí o penězích a dlouhodobém plánování.
Co si z toho vzít?
Vztah mladé generace k penězům není ani horší, ani lepší než u generací předchozích. Je prostě jiný. Formovaly ho jiné podmínky, jiné technologie, jiné krize. Mladí lidé se učí navigovat finanční svět, který jim předchozí generace tak úplně nepřipravily.
Některé jejich přístupy stojí za inspiraci i pro starší ročníky. Důraz na transparentnost finančních produktů, využívání technologií ke sledování výdajů, diverzifikace příjmů – to všechno jsou strategie, které dávají smysl v jakémkoliv věku.
A možná nejdůležitější poučení je, že finanční gramotnost se nevzdělává sama od sebe. Ať už vám je dvacet nebo padesát, vždycky je prostor se něco nového naučit. Třeba i od generace, která nikdy nepočítala drobné na tramvaj.