6 největších mýtů o půjčkách, kterým lidé pořád věří
Kolem půjček koluje spousta polopravd a mýtů, které se předávají z generace na generaci. Možná jste některé z nich slyšeli od rodičů, kamarádů nebo kolegů v práci. Jenže právě tyto zažité představy často brání lidem v tom, aby se k financím stavěli racionálně. Pojďme si některé z těch nejrozšířenějších rozebrat a podívat se na to, jak to vlastně doopravdy je.
Mýtus č. 1: Půjčka rovná se finanční katastrofa
Tohle je asi ten nejzakořeněnější mýtus vůbec. Hodně lidí vyrostlo s představou, že jakékoliv zadlužení automaticky znamená cestu do pekel. Jenže tahle černobílá logika prostě neodpovídá realitě. Samozřejmě, bezhlavé půjčování bez rozmyslu nikomu neprospěje. Ale existuje zásadní rozdíl mezi tím, když si někdo půjčí na dovolenou, kterou si nemůže dovolit, a situací, kdy vám z ničeho nic vypoví službu auto, které potřebujete denně na dojíždění do zaměstnání.
Půjčka je v podstatě finanční nástroj. Nic víc, nic míň. Stejně jako kladivo můžete použít ke stavbě domu nebo k rozbití okna. Záleží na tom, jak s ním zacházíte. Spousta úspěšných firem vyrostla právě díky tomu, že jejich zakladatelé dokázali rozumně využít cizí kapitál ve správnou chvíli. A totéž platí i pro běžné domácnosti, třeba když potřebují rychle vyřešit havarijní situaci.
Mýtus č. 2: Nebankovní půjčky jsou jen pro neplatiče
Další oblíbený mýtus, který má dvě části, a obě jsou mimo.
Banky půjčí každému. Ne. Rozhodně si nemyslete, že je to takhle jednoduché. Banky mají přísná kritéria a spoustu žadatelů odmítnou.
Představa, že nebankovní půjčka je jen pro ty, kdo mají máslo na hlavě, je taky úplně vedle. Nebankovní společnosti dnes podléhají stejné regulaci jako banky a musí dodržovat zákon o spotřebitelském úvěru.
Proč tedy někdo volí nebankovní poskytovatele? Důvodů je víc. Někdy jde o rychlost vyřízení, jindy o flexibilnější přístup k hodnocení bonity. Třeba živnostník s kolísavými příjmy může mít u banky problém, zatímco jinde jeho žádost posoudí individuálněji. To neznamená, že by nebankovní sektor byl lepší nebo horší. Je prostě jiný a má své specifické místo na trhu.
Mýtus č. 3: Čím nižší splátka, tím lepší půjčka
Na první pohled to dává smysl, že? Nižší měsíční splátka přece méně zatíží rozpočet. Jenže takhle jednoduché to bohužel není. Nízká splátka obvykle znamená delší dobu splácení. A delší doba splácení znamená, že zaplatíte víc na úrocích. Takže ve výsledku vás ta zdánlivě výhodnější varianta může vyjít výrazně dráž.
Ukažme si to na příkladu. Půjčíte si 100.000 Kč a máte na výběr splátku 5.000 Kč měsíčně nebo 2.000 Kč měsíčně. Ta nižší vypadá lákavě, protože vám na účtu zůstane víc peněz. Ale spočítejte si, kolik celkem zaplatíte v prvním a v druhém případě. Ten rozdíl vás možná překvapí. Proto vždycky porovnávejte celkovou částku k úhradě, ne jenom výši měsíční splátky.
Mýtus č. 4: RPSN je jediné, na co se musím dívat
RPSN, tedy roční procentní sazba nákladů, je užitečný a důležitý ukazatel. Umožňuje porovnávat různé nabídky, protože zahrnuje nejen úrok, ale i další poplatky. Spoléhat se ale jenom na něj je chyba.
RPSN vám totiž neřekne všechno. Neřekne vám, jak flexibilní jsou podmínky předčasného splacení ani jestli můžete v případě problémů požádat o odklad splátky. Neřekne vám ani to, jak rychle a vstřícně komunikuje zákaznická podpora.
Navíc u krátkodobých půjček může být RPSN opticky vysoké, i když absolutní přeplatek je minimální. Představte si, že si půjčíte 10.000 Kč na měsíc a zaplatíte navíc 300 Kč. RPSN bude vypadat děsivě, ale reálně jste přeplatili částku, za kterou si koupíte oběd v restauraci. Proto je důležité dívat se na celkový kontext, ne jen na jedno číslo.
Mýtus č. 5: Když mám dluhy, nemůžu nic investovat ani spořit
Tohle je zajímavý mýtus, protože na první pohled zní logicky. Proč bych střádal peníze, když mám dluh? Raději těmi penězi dluh doplatím. Jenže ono to má háček. Pokud nemáte vůbec žádnou rezervu a všechno posíláte na splátky, první nečekaný výdaj vás položí. Pokazí se auto, rozbije se lednička, potřebujete akutně drahé zubní ošetření. A co teď? Další půjčka?
Rozumnější přístup je najít rovnováhu. Ano, splácejte svoje závazky, ale zároveň si budujte alespoň malou rezervu na nečekané situace. Nemusí to být velké částky. I pár stovek měsíčně vám postupně vytvoří polštář, který vás ochrání před nutností řešit každou nepředvídanou situaci dalším zadlužením. Takhle budete mít finance pod kontrolou mnohem spolehlivěji než fanatickým splácením za každou cenu.
Mýtus č. 6: Odmítnutí žádosti znamená konec
Spousta lidí se bojí o půjčku vůbec požádat, protože se děsí odmítnutí. A když už je odmítnou, berou to jako definitivní verdikt. Přitom odmítnutí je často jen signál, že něco nesedí, a dá se s tím pracovat. Třeba máte v registrech starou zapomenutou pohledávku, kterou stačí doplatit. Nebo jste uvedli nepřesné údaje o příjmech.
Navíc má každý poskytovatel trochu jiná kritéria, takže odmítnutí u jednoho neznamená, že neuspějete jinde. Samozřejmě, pokud vás odmítnou všude, je to jasný signál, že byste se měli zamyslet nad svou finanční situací obecně. Ale jedno nebo dvě odmítnutí nejsou důvod k panice. Spíš příležitost zjistit, co konkrétně bylo problémem, a případně to napravit.
Na závěr
Mýty o půjčkách přetrvávají, protože se snadno šíří a těžko vyvracejí. Jenže rozhodovat se na základě nepřesných informací nikdy nevede k dobrým výsledkům. Ať už si půjčku nakonec vezmete, nebo ne, mělo by to být vaše informované rozhodnutí. Ne volba založená na tom, co vám kdysi řekla babička.