Proč většina lidí začne investovat příliš pozdě a co s tím?

Iluze, že máme spoustu času

S investováním se u mladých lidí objevuje zvláštní paradox. Tu nejcennější věc, tedy čas, sice mají, ale připadá jim, že právě té mají dost. Proto s investováním čekají na nějakou „lepší“ situaci. Až budou mít vyšší plat, až doplatí studentskou půjčku, až se vrátí z toho roku v Austrálii…

Jenže čas funguje na finančních trzích jinak než v běžném životě. 1000 Kč, které někdo dá stranou ve 25 letech, znamená výrazně víc než stejných 1000 Kč odložených v 45 letech. Není to o disciplíně toho člověka, ale o matematice. Když si to spočítáte – a dnes je k tomu spousta online kalkulaček – ten rozdíl vás pravděpodobně zarazí.

A to je vlastně jádro problému. Lidé si umí představit, kolik je 1000 Kč dnes. Ale neumí si pořádně představit, kolik z nich bude za 30 let. Mozek to prostě nezvládá. A když nevidíte výsledek, nemáte motivaci jednat. Mimochodem, tohle není o inteligenci. Má to v sobě skoro každý člověk a evoluce nás nepřipravila na to počítat na 30 let dopředu.

Strach z chyby

Tohle je druhý největší důvod, proč lidé investování odkládají. Bojí se, že to udělají špatně. Že vyberou nesprávný fond, koupí akcie těsně před krachem… Zkrátka že přijdou o peníze a budou si připadat hloupě. Tahle obava leží v hlavě snad každému, kdo začíná.

Řekněme si to na rovinu. Ano, můžete prodělat, to je realita. Ale šance, že proděláte všechno, je u rozumně rozložené investice prakticky nulová. Mnohem reálnější scénář vypadá tak, že budete dvacet let váhat, jestli začít, zatímco váš spolužák, který to prostě udělal i s nedokonalým plánem, vás dávno přerostl. A přitom o investicích ví možná míň než vy.

Ironií je, že čekání na perfektní moment je samo o sobě investiční rozhodnutí. Jenom hodně špatné. Když držíte peníze na běžném účtu, inflace je užírá. Není to viditelné, není to bolestivé, ale dlouhodobě ztrácíte. A oproti špatné investici, kterou aspoň lze opravit, se ztracený čas vrátit nedá. Možná i proto se říká, že nejlepší investice je ta, kterou jste začali před deseti lety. Druhá nejlepší je ta dnešní.

Mýtus „nemám dost peněz na to, abych začal“

Tohle je možná nejhouževnatější výmluva ze všech. Lidé mají v hlavě představu, že investování je pro někoho se 100 000 Kč stranou a bez nich to nemá smysl. Jenže to už dávno není pravda. Pravidelná investice 500 nebo 1000 Kč měsíčně funguje také velmi dobře. Nebude z toho přes noc milion, ale za pár desítek let být může.

A teď ta druhá rovina věci. Co dělat, když vám naopak nečekaně přibyde větší obnos? Třináctý plat, prodej starého auta, dědictví, bonus… Lidé to často utratí během měsíce za věci, na které si po čtvrt roce ani nevzpomenou. Nebo doplatí staré dluhy.

Otázka, jak naložit s penězi navíc, přitom určuje, jestli za deset let budete na stejném startu jako dnes, nebo o pořádný kus dál. Stačí jednoduché pravidlo: část si užít, část odložit do rezervy, část poslat tam, kde to pracuje. Ne všechno na jedno místo, ale pěkně diverzifikovat.

Když potřebujete řešit dluh i investici najednou

A tady se dostáváme k zajímavému dilematu, které řeší spousta lidí kolem 30 let věku. Mají nějaké dluhy, mají chuť začít investovat, ale připadá jim, že obojí současně se zvládnout nedá. Tak buď uhánějí splátky a investice odkládají, nebo začnou investovat a dluhy odsouvají do pozadí.

Pravda je někde mezi. Drahé spotřebitelské úvěry s úrokem nad 15 % je dobré vyplatit přednostně, protože žádná investice vám nevynese tolik, kolik vás takový dluh stojí. Hypotéka s rozumným úrokem? Tu nechte běžet a bokem investujte. Pokud potřebujete překlenout krátkodobý výpadek, může vám pomoci půjčka online. Nemusíte hned rušit výhodné a rozjeté investice. To by mohlo být ve finále výrazně dražší.

V tomhle období, kdy s investicemi začínáte, jde především o to vytvořit si návyk. Klidně začněte s 1000 Kč měsíčně do nějakých bezpečných pravidelných investic, i kdyby vám zbylo méně peněz na rychlejší splácení hypotéky.

Ten návyk je totiž to, co vám zůstane, až budete za pět let vydělávat víc a budete moct přidat. Bez návyku budete totiž neustále jen čekat, až bude lepší situace. A lepší situace bývá ošemetná věc – přijde, ale výdaje se jí přizpůsobí dřív, než stihnete cokoli odložit. Lidé, kteří začnou investovat skromně a brzy, mají skoro vždycky náskok před těmi, co čekali na ideální moment.

Co dělat, když už jste dvacet let promeškali?

Co dělat, když vám je padesát a teprve teď vás dohnalo, že jste neudělali nic? Pravda je, že na složené úročení při 500 Kč měsíčně už moc spoléhat nemůžete. Třicet let už nemáte. Ale to neznamená, že nemá smysl začít. Jen se změní strategie.

Pravděpodobně budete potřebovat odkládat větší procento příjmu, možná i odložit důchod o dva tři roky, pokud to jde. Také byste měli zvážit správné fondy, v této fázi už nemáte tolik prostoru na čekání, až se trh zotaví po propadu. A třeba se můžete také podívat na to, co všechno doma jen tak leží – auta, kola, lyže, knihy – a co se dá zpeněžit. Výtěžek můžete rovnou někam zainvestovat.

Jedna věc je ale jistá. Promeškaný čas nikdo nevrátí. Ale když začnete dnes, za pět let budete dál, než kdybyste za pět let začali. Zní to banálně, možná až vtipně, ale stojí to za zopakování. Většina lidí, kteří dnes naříkají, že nemají na důchod, by si dnes oddychla, kdyby před deseti lety začala odkládat jen 1000 Kč měsíčně. Co budete za deset let říkat vy?