Proč si myslíme, že některé výdaje jsou v pořádku, i když nás pomalu potápějí?
Každý z nás má v hlavě seznam věcí, za které se prostě platí. Elektřina, jídlo, pojištění. To dává smysl. Jenže pak existuje celá řada výdajů, které jsme si nějak zaškatulkovali jako běžné, přestože nám ve skutečnosti ukrajují z peněženky víc, než bychom chtěli přiznat. A co je horší, často si to ani neuvědomujeme.
Syndrom malých částek
Víte, co je fascinující? Jak snadno utratíme stokorunu. Káva tady, bageta tamhle, předplatné jakési aplikace, kterou jsme naposledy otevřeli před třemi měsíci. Každá taková položka vypadá nevinně. Stokoruna přece není žádná tragédie, že jo? V životě už jsme přišli o víc, řekneme si.
Problém nastává ve chvíli, kdy těch stokorun je patnáct nebo třeba dvacet. Měsíčně. A najednou zjistíte, že vám někam mizí dva tisíce každý měsíc, aniž byste měli ponětí, kam vlastně. Ne, nikdo neříká, že si nesmíte občas dopřát kávu z kavárny. Jde ale o to, že spousta lidí nemá přehled o tom, kolik takových drobností vlastně platí.
Zkuste si někdy projít výpisy z účtu za poslední tři měsíce. Ne zběžně, ale opravdu položku po položce. Většina lidí je překvapená. A většinou nepříjemně.
Předplatné jako tichý zabiják rozpočtu
Streamovací služby, hubnoucí aplikace, cloudová úložiště, prémiová členství v čemkoli. Žijeme v éře předplatného. A marketéři to vědí moc dobře, proto vám nabídnou první měsíc či týden zdarma nebo za korunu.
A jaký že je v tom háček? Málokdo si pak vzpomene, že by měl službu zrušit. Částečně z pohodlnosti, částečně proto, že si myslí, že by ji mohl někdy v budoucnu použít. Jenže ta služba za 199 korun měsíčně vás ročně stojí skoro 2.500. Máte jich pět? To je přes 12.000 korun ročně. A to za věci, které třeba ani aktivně nepoužíváte.
Doporučujeme proto jednou za čas udělat inventuru. Co skutečně používáte? A co platíte jen ze setrvačnosti? Na co už jste dávno zapomněli?
Automobil. Představuje prestiž, nebo past?
Auto je v Česku téměř posvátná záležitost. Spousta lidí ho považuje za nutnost, i když bydlí ve městě s dobrou MHD. A pak je tu druhá skupina, ti, kteří si pořídí auto výrazně dražší, než by odpovídalo jejich příjmům. Protože „člověk v něčem jezdit musí“ a „stejně bych do levnějšího dal víc za opravy“.
Realita je ale taková, že provoz auta střední třídy vyjde ročně klidně na 80.000 až 100.00 korun. Leasing, pojistky, servis, pohonné hmoty, parkování. Když si tohle všechno sečtete, možná zjistíte, že auto spolkne třetinu vašeho volného rozpočtu.
Pozor, nikdo neříká, že auto nepotřebujete. Možná pro vás opravdu nezbytné. Ale stojí za to si položit otázku: Opravdu potřebuju zrovna tohle auto? Nebo jsem si ho pořídil, protože mi připadalo normální ho mít?
Jsou mezi námi lidé, kteří jezdí autem do práce pět kilometrů. Denně. Ve městě, kde tramvaj jede každých pět minut. Když se jich zeptáte proč, řeknou, že ho přece musejí používat, když už ho mají. A to je přesně ta past – vlastnictví vytváří potřebu, ne naopak.
Jídlo venku a donášky
Tohle je další oblast, kde peníze mizí rychleji, než bychom čekali. Obědy v restauraci během polední přestávky v práci, večeře přes aplikaci, víkendové pivo s přáteli a k tomu „něco na zakousnutí“. Člověk si řekne, že vaření doma je časově náročné – a má pravdu. Jenže ta úspora času stojí měsíčně klidně 5.000 až 8.000 korun navíc oproti domácí stravě.
Ne, nemusíte jíst pořád doma. Je ale dobré vědět, kolik vás jídlo venku skutečně stojí, a rozhodnout se vědomě. Třeba zjistíte, že vám nevadí platit za dobrou restauraci o víkendu, ale týdenní donášky byste klidně vyměnili za něco jiného.
Mimochodem, všimli jste si, jak donáškové aplikace pracují s psychologií? Doprava zdarma od určité částky. Slevové kódy, které vyprší za hodinu. Věrnostní body. Všechno je nastavené tak, abyste objednávali častěji a víc.
Když velké rozhodnutí vypadá jako jediná možnost
Zajímavé je, že u velkých finančních rozhodnutí často přemýšlíme méně kriticky než u těch malých. Dilema hypotéka nebo nájem třeba spousta lidí vyřeší tím, že si řekne: „Přece každý normální člověk chce vlastní bydlení“. Ale je to opravdu vždycky výhodnější?
Vlastnictví nemovitosti s sebou nese spoustu skrytých nákladů – fond oprav, daň z nemovitosti, údržba, pojištění. A když se změní životní situace, prodat byt není jako vrátit klíče. Někdy dává nájem mnohem větší smysl, zejména pokud člověk neví, kde bude za pět let.
Nejde o to, co je objektivně lepší. Jde o to nepřijímat automaticky něco za správné jen proto, že to dělají ostatní.
Co s tím můžete udělat
Není všem dnům konec. Pokud chcete se svou finanční situací něco dělat, začněte těmito kroky:
- Přestaňte se za své výdaje stydět nebo je bagatelizovat. Prostě si je sepište. Bez emocí, bez výčitek. Jenom fakta.
- Ptejte se u každé položky: „Dává mi tohle reálnou hodnotu? Nebo to platím jen proto, že mi to připadá normální?“
- Projděte také všechna předplatná a pokud zjistíte, že je nevyužíváte, zrušte je.
- Pokud zjistíte, že potřebujete jednorázově vyřešit nějakou finanční situaci, ať už nečekaný výdaj nebo příležitost, existují řešení. Půjčka online může být rozumným nástrojem, pokud víte, na co peníze použijete a jak je vrátíte. Půjčka není sprosté slovo. Je to nástroj. A jako u každého nástroje záleží na tom, jak ho použijete.
Nikdo vám neřekne, jak máte utrácet svoje peníze. Ale jestli máte pocit, že vám finance nějak utíkají mezi prsty, možná není problém v tom, kolik vyděláváte. Možná je problém v tom, co považujete za normální. A to se dá změnit.